S podzimem do severočeského města České Lípy zavítala opět na rok šestice mladých z různých koutů Evropy. Přijeli pomáhat druhým, rozvíjet své dovednosti, poznat naši zemi a také navázat nová přátelství. V rámci programu Erasmus+ a rodícího se Evropského sboru solidarity tato šestice v jejich dobrovolnickém projektu bude působit především na domovské základní škole Slovanka. Ale ani žáci ostatních škol, základních i středních, nebudou ochuzeni. Již nyní se plní jejich kalendář workshopy a prezentacemi. Každému z nich jsme položili jednu otázku. Zajímají Vás odpovědi? Čtěte dále.
4. Lilit (25), Arménie – Jaké jsou Tvé první dojmy týkající se českých lidí?
Českou republiku jsem navštívila v minulosti již několikrát. Vždycky jsem měla Čechy ráda, jsou přímí a vždy říkají, co si myslí. Současně jsou velmi přátelští a snaží se pomoci a být nablízku. V České Lípě mnoho lidí nemluví anglicky či rusky, ale místní jsou nápomocní a snaží se pomoci třeba pomocí gest či se sami zeptají kolemjdoucích, když mi nerozumí. Což je hodně důležité, protože často se stává, že když člověk druhému nerozumí, tak se přestane zajímat. Takže zatím mohu říci, že je vše fajn.
5. Mariam (23), Gruzie – Co pro Tebe bylo doposud nejtěžší?
Nečekala jsem to, ale nejtěžší pro mě bylo čekání na udělení dlouhodobého víza. Já jsem si byla jistá, že jej dostanu, ale byl pro mě opravdu velký problém ta dlouhá doba čekání bez jakékoliv nadějné odpovědi ze strany ambasády. A když jsem nakonec vízum dostala, sbalila jsem si věci a utíkala do České republiky. Utíkala je opravdu výstižné slovo, protože přesně vyjadřuje to, co jsem následně dělala. Nemyslela jsem na to, jak budu cestovat a nebyla jsem připravená na tak dlouhou a těžkou cestu (i proto, že jsem měla pochopitelně hodně zavazadel). Toto vše bylo pro mě nejtěžší a upřímně, snažím se na tyto dny čekání a náročné cesty raději zapomenout.
6. Yulia (21), Ukrajina – Na co se nyní nejvíce těšíš?
Rozhodně se těším na „popříjezdové školení“ v Ostravici. Toto školení je organizováno Národní agenturou (agentura pro program Erasmus+, příspěvková organizace MŠMT, poz. autora). Sejdou se tam dobrovolníci z různých zemí a já budu mít možnost se dozvědět více o jejich zemích a kultuře. A pochopitelně se nemůžu dočkat, až jim budu vyprávět o mé zemi, Ukrajině. A také se moc těším na workshopy a hodiny anglického jazyka v České Lípě, které budu organizovat. Těším se, že získám nové zkušenosti, které budou velmi užitečné pro mou budoucí práci s dětmi, která začne již brzy, v prosinci, na Základní škole Slovanka především.
